Přeskočit na hlavní obsah

Past is Past

Jak to napsat? Psala jsem ti už tolik dopisů, že to nespočítám na prstech. Všechny strašné. Ani jeden se ti nedostal a ani nedostane do rukou. Protože tvoje ruce už mě nikdy nepotkají a ani neobejmou. Chtěla bych zpět těch nádherných čtrnáct dní s tebou. Chci zpět to naše první objetí. Pamatuji si na to úplně přesně. Ty možná už ani nevíš , že jsme se někdy objali. 
Pamatuješ jak jsi mne chodil po večerech děsit ? Jak jsem tam dostávala každý večer tři infarkty? A pak ti začala říkat Šklíbo? Nebo  na naše snídaně, jak jsem tě rozesmívala a ty ses musel přesunout jinam. Chybí mi to.
Na táboře jsme spolu byli pořád. Všude jsme spolu chodili, každý večer jsme byli spolu a byli jsme spolu v týmu, takže i při hrách.  Podle mě to nebyla náhoda. Proč bychom se najednou začali bavit, proč bychom spolu byli v septetu, proč bychom spolu byli v týmu? Náhoda? Jasně, to říkej někomu jinému.
Měla jsem naději, že to tak zůstane i po táboře, když bydlíme jen přes dvě silnice. Myslela jsem, že si budeme psát a volat, že spolu budeme chodit ven. Ale všechno Karel zkazil. Tebe dal do jiného oddělení a mne nechal v tom kde jsme byli dřív oba.
Slíbil jsi mi, že se budeme vídat a že, někdy ven půjdeme. Hmm, sliby se asi v dnešní době neplní. Sice se vídáme, ale už se se mnou nechceš ani pozdravit. Na začátku to bylo v pohodě, to jsme si povídali a objímali se, ale pak přišel koncert v televizi a ty ses tam bavil jenom s Johankou. Víš, jak bolelo to, jak jsi jí přede mnou naschvál objal a jak dlouho jsi jí objímal. Takhle dlouho jsi mě nikdy neobjal.
Hej, bolelo to fakt moc, myslela jsem, že tam začnu brečet, protože to, že mne ani nepozdravíš, a to jsi se mnou trávil tolik času, a jinou takhle obejmeš je opravdu síla.
Snažila jsem se před tebou hrát holku, které jsi úplně fuk, ale nešlo to. Já na tebe stejně stále koukala, stále jsem tě hledala očima. A když jsem tě našla píchlo mne u srdce. Vypadal jsi úplně stejně jako jsem si tě pamatovala, ale byl jsi úplně jiný. 
To jak mi chybělo a chybí tvoje ,,staré" já, mě ničí. Byla jsem, ale ráda, že mám fotku s tebou kdy jsi byl úplně v pohodě. Dala jsem jí na instagram s tím, že mi strašně chybíš. A ty jsi se na na mě strašně naštval. Měla jsem se tě zeptat, ale přestat se se mnou úplně bavit. 
Nejlepší pocit tohleto, fakt. Bavit se s někým tak jak jsme se bavili a pak se na něj vykašlat. Why not?  Možná to vypadá tak, že mi to je, úplně jedno, ale věř, že není. Uvnitř duše mě to sžířá. Nikdo to neví, ale já jsem z toho fakt tak smutná jako snad nikdy z ničeho. Navíc už to trvá tak dlouho, chtěla bych na tebe zapomenout. Aby to bylo jako minulý rok, když jsme se nebavili, abys mi byl jedno. Jenže víš, co? Nejde to. Nejde to když tě mám tak moc ráda. Chtěla bych abychom byli v pohodě. Hm, ale tak už asi nic. 
Chtěla bych ti říct tohle: Nikdy na tebe nezapomenu. Jsi první člověk, který mi tak věřil. Který mně podporoval, který se mnou trávil čas. Díky moc. 


Mám tě ráda a moc <3 
Ty víš kdo

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Christmas talk

Já tak miluji Vánoce a povídání si o nich. Vždycky se můžete dostat k něčemu jinému. A proto jsem si dneska připravila Christmas talk.
Prostě takové povídání, najdu si i možná pár otázek o Vánocích, dám vám sem moje oblíbené věci o Vánocích a bude to prostě takovej mišmaš.
Proč bychom vlastně měli mít ty Vánoce rádi? Vždyť to jsou vlastně prázdniny ke konci roku kdy od ostatních dostaneme nějaké dárky. Ano, sice to tak nějak vypadá, ale to neznamená, že to tak je.
 Vánoce jsou o tom abychom byli s těmi, které máme rádi a aby jsme si s nimi ten čas užili. Je to o tom abychom byli šťastní a s přáteli, protože ti jsou naše štěstí. Dárky, cukroví a dovolená jsou vlastně jen bonus.
Když jsem byla malá Vánoce jsem vlastně opravdu brala jako den kdy dostanu nějaké dárky, ale to asi každé dítě. Ale doteď mám Vánoce spojené se zdobením stromečku, to jsem dělala vždycky s tatínkem.

Když už jsem u těch stromečků, máte doma živá a nebo umělý? My měli živý asi jen třikrát, jinak jsme měli umělý. …

Happiness #1

V téhle nové sérii bych vám ráda říkala o maličkostech, které mne každý den potěší. Možná to je divné, ale já sama si to potřebuji připomínat, takže proč se o štěstí nepodělit i s vámi. Chtěla bych, aby tohle byla taková motivace a oáza štěstí (tohle zní fakt dost špatně, ale chápete mě), takže sem budu dávat i nějaké hezké citáty a obrázky.

Úsměv cizího člověka v tramvaji
Dobrá snídaně
Čokoláda
Koťátka a šťeňátka

Welcome

Ahoj,
vítám tě na tomhle novém blogu. Asi si říkáš proč sweet world, ale na to je jednoduchá odpověď. Jsem dívka, která téměř stále žije ve svém sladkém světě, kde jde vše podle představ.
Ať už počasí, tak i vztahy. No, ale pak je tu taky realita, která mě  ničí. Všude nenávist a zloba. Hmm, ale s tím se musím smířit.
Možná mě znáš z mého skoro dva roky starého blogu storyholky. Ten na internetu sice pořád je a bude, ale už na něj články přistávat nebudou. Přece jenom jsem trochu vyrostla. Zjistila jsem hodně věcí. Třeba, že nejvodnatější řeka Afriky je Kongo. Nebo jak jednoduché je obejmout kluka. A taky, že jsou i lidé, kteří vypadají jako přátelé, ale také tak jenom vypadají. pak tu jsou také lidé, kteří přáteli opravdu jsou. Ale to co máme rádi si musíme pořádně hlídat a starat, jinak to zmizí. Hlídejte si osoby v životě, o které stojíte.

Chtěla bych prostě začít novou kapitolu. Chci aby tenhle blog byl místo, kam budu chodit ráda. Nechci abych se do toho musela nutit. Chci být sa…